Kdo jsem a kam směřuji?

Kdo jsem a kam směřuji?
Určitě jste jste si alespoň jednou za život kladli otázku kdo jste a co tu vlastně děláte.
Není to o těch o těch otázkách, ale o pocitech, které jsou za nimi. Tyhle pocity jsou ale jen Vaše a tak nejde za někým jít, aby Vám řekl, co máte dělat. Já tyto pocity měla v dětství hodně silné. Pamatuji si, když jsem se v létě večer vyvalovala na rozehřáté vozovce u babičky na chatě a koukala na hvězdy.. Nebe bylo obrovské a poseté miliony zářivých světýlek a já jsem tam tak ležela a po chvíli jsem přestala vnímat fyzické tělo a rozplynula jsem se do toho nekonečna. Byla jsem jenom tečkou v obrovském vesmíru, ale přeto jsem to byla já. Měla jsem vnitřní pocit, že to, že tu jsem má nějáký důvod, ale nepřemýšlela jsem nad tím, jen jsem si užívala ten zvláštní jemně vzrušující pocit.
Když jsem povyrostla, dostala jsem se do období, kdy jsem svět okolo sebe odmítala, viděla jsem všude převrácené hodnoty a lidé dělali pro mě nesmyslné věci. Já jsem tady špatně, narodila jsem se asi do jiné doby nebo co.. Nechápala jsem společnost a neměla nikoho, kdo by mi rozuměl. Mým snem tehdy bylo vzít si batoh a odjet stopem někam do Himalájí..do Nepálu a Tibetu.
Proč jsem to neudělala? Protože jsem byla na základní škole a byla jsem celkem rozumné děvče :)
Vždy jsem si myslela, že jsem asi nějáká zvláštní, ale postupem času jsem díky hovorům s lidmi zjistila, že tyto pocity a myšlenky má hodně lidí,
Čím to je? Co se děje, že jak stárneme, tak na to zapomínáme?
Začnu dobou ještě předtím, než se narodíme. Naše dušička už za sebou něco má, už něco prožila, ale ještě tomu něco chybí. Ona ví, co to je a tak pečlivě vybere místo, kam a komu se narodit, aby mohla splnit, co si určila. Když přijdeme na svět, tak jsme ještě pár let napojení na zdroj a toto spojení a propojení pozvolna mizí. Dospíváme a společnost a posléze i my sami se zalepujeme a obalujeme různými nánosy vzorců, strachů atd.. Ten pocit, který jsme jako malí měli je utlačen, přešoupnout do pozadí a je nahrazen takovýmito vzorci: V tomhle světě stejně nemůžu dělat, co bych chtěl, protože by mě to neuživilo, svět není tak jednoduchý, je normální, že chodím do práce, která mě nebaví, atd..
A tak se ptáte lidí co jsou tvé sny, jaké máš v životě cíle?
Bohužel dostáváte takovéto odpovědi: Já ani nevím.... No tak potřeboval bych nové auto.... Sny? Nad tím jsem nepřemýšlel..
Je přirozené být šťastný? Samozřejmě! Dělat, co bych rád? No jistě! Mít, co chci a žít svůj život, jak chci? Samozřejmě, že ano!
Jsme tu, abychom žili svůj život, nikdo to neudělá za nás. Přeberte zodpovědnost za to, co děláte a jak žijete.
Když jsem byla na základní škole, nosila jsem na krku obrovský pentagram, z kapesného jsem si kupovala knížky o přírodní magii a moje představa o léčení byla taková, že jsem v kamenném kruhu prosila duchy všech světových stran o energii na vyléčení.
Ráda jsem chodila výstředně oblečená a ani trochu mi nevadilo, že na mě lidi civí. Brala jsem to tak, že jsem taková jaká jsem a jaká je společnost, nějáké co by se mělo nebo ne...to mě ani trochu netrápilo.
Časem jsem o tento svůj nadhled přišla a konečně po letech pracuji na tom, abych se vymanila z okovů připoutanosti na mínění někoho jiného.
Seberozvoj je cesta.
Vydejte se na tu cestu poznání sebe sama.
Udělejte si ten čas, aby jste poznali, kdo jste. Jste šťastní? Jaké věci Vás baví? Jaké jsou Vaše sny a cíle? Pokud budete pokračovat v životě, jaký žijete, kam Vás to dovede?
Pokud chcete kolem sebe vytvořit změnu, začít musíte vždy od sebe. Buďte ve své energii.

V následujících článcích této rubriky budu snažit psát různé typy a nápady, jak dosáhnout vnitřních a vnějších změn.
Vše o čem budu psát mám vyzkoušené a inspirace přichází ze všech možných směrů, nauk a učení.
Přeji krásné objevování :)

Kristýna